Dnešní studium: GENESIS 32

Český ekumenický překlad

1  Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu. 2  Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové. 3  Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: „To je tábor Boží,“ a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště). 4  Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské, 5  a přikázal jim: „Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana. 6  Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň.“ 7  Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: „Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů.“ 8  Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů, 9  neboť si řekl: „Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.“ 10  Dále Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: ‚Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.‘ 11  Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory. 12  Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi. 13  Ty jsi přece řekl: ‚Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.‘“ 14  A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua: 15  dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů, 16  třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. 17  Tovše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: „Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup.“ 18  A prvnímu přikázal: „Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou, 19  odvětíš: ‚Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.‘“ 20  Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: „V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte. 21  A dodejte: ‚Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.‘“ 22  Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře. 23  A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. 24  Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. 25  Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. 26  Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. 27  Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ 28  Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ 29  Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ 30  A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. 31  I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ 32  Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. 33  Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.

Slovenský ekumenický překlad

1 Lában včas­ráno vstal, po­boz­kal svojich vnukov a svoje dcéry, požeh­nal ich a vrátil sa domov. 2 Keď po­tom Jákob po­kračoval v ceste, na ktorú sa vy­bral, stret­li ho Boží an­jeli. 3 Len čo ich zbadal, po­vedal: Toto je Boží tábor. To mies­to na­zval Machanajim. 4 Jákob vy­slal pred sebou po­slov k svojmu bratovi Ézavovi do krajiny Seír, na edóm­ske územie. 5 Pri­kázal im: Tak­to po­viete môj­mu pánovi Ézavovi: Toto ti od­kazuje tvoj sluha Jákob: Môj dočas­ný po­byt u Lábana sa predĺžil až doteraz. 6 Mám voly, os­ly, ov­ce, sluhov a slúžky. Po­sielam po­sols­tvo môj­mu pánovi, aby som zís­kal tvoju priazeň. 7 Po­slovia sa vrátili k Jákobovi a po­vedali mu: Došli sme k tvojmu bratovi Ézavovi, ktorý ti už ide v ústrety so štyris­to mužmi. 8 Jákoba pre­padol veľký strach a úz­kosť. Pre­to svojich ľudí, ako aj ov­ce, dobytok a ťavy roz­delil na dva tábory. 9 Po­vedal: Keď Ézav príde k jednému táboru a porazí ho, druhý tábor zo­stane a za­chráni sa. 10 Jákob po­vedal: Boh môj­ho otca Ab­raháma, Boh môj­ho otca Izáka, Hos­podin, ty si mi sľúbil: Vráť sa do svojej krajiny, do svoj­ho rodis­ka a po­starám sa, aby ti bolo dob­re. 11 Nie som hoden všet­kých prejavov milos­ti a toľkej ver­nos­ti, ktorú si pre­ukázal svoj­mu služob­níkovi. Len s palicou som tu prešiel cez Jor­dán a teraz mám dva tábory. 12 Vy­sloboď ma, prosím, z ruky môj­ho brata, z ruky Ézava, lebo sa bojím, že príde a za­hubí mňa i mat­ky s deťmi. 13 Ty si mi sľúbil: Po­starám sa, aby sa ti dob­re vodilo, a tvoje po­tom­stvo rozm­nožím ako mor­ský piesok, čo sa pre množs­tvo nedá spočítať. 14 Ešte v tú noc tam prenocoval, po­tom od­delil zo stáda dary pre svoj­ho brata Ézava: 15 dve­sto kôz, dvad­sať capov, dve­sto oviec, dvad­sať baranov, 16 trid­sať pri­dájajúcich tiav s ich mláďatami, štyrid­sať kráv, desať býkov, dvad­sať os­líc a desať os­liat. 17 Po čriedach ich odo­vzdal svojim sluhom a po­vedal: Choďte do­predu a ud­ržuj­te od­stup medzi čriedami. 18 Pr­vému roz­kázal: Keď sa stret­neš s mojím bratom Ézavom a spýta sa ťa, čí si a kam ideš a čie je to, čo ženieš, 19 od­povedz: Je to dar tvoj­ho služob­níka Jákoba, ktorý po­siela svoj­mu pánovi Ézavovi, a aj on ide za na­mi. 20 Takéto príkazy dal druhému, tretiemu i všet­kým, čo mali čriedy. Podob­ne po­vedz­te Ézavovi, keď sa s ním stret­nete: 21 Aj on sám, tvoj služob­ník Jákob, ide za na­mi. Po­vedal si: Udob­rím ho darom, ktorý ma pred­chádza, a len po­tom sa mu ukážem. Azda ma prij­me priateľs­ky. 22 Dar ho pred­chádzal, no on zo­stal cez noc v tábore. 23 Jákob ešte za noci vstal, vzal so sebou svoje dve ženy, obe slúžky i jedenásť svojich synov a pre­brodil sa cez Jab­bók. 24 Vzal ich a pre­viedol cez po­tok so všet­kým, čo mal. 25 Jákob zo­stal sám a tu s ním ktosi zápasil, kým ne­vyšli zore. 26 Keď videl, že ho ne­premôže, poranil mu bed­rový kĺb. Vtedy sa pri zápase Jákobovi vy­kĺbil bed­rový kĺb. 27 Po­vedal: Pus­ti ma, lebo už vy­chádzajú zore. Jákob od­povedal: Ne­pus­tím ťa, kým ma ne­požeh­náš. 28 Ten sa ho spýtal: Ako sa voláš? Od­povedal: Jákob. 29 Ten po­vedal: Už sa nebudeš volať Jákob, ale Iz­rael, lebo si zápasil s Bohom i s ľuďmi a zvíťazil si. 30 Jákob sa ho po­tom spýtal: Pre­zraď mi svoje meno. Ten mu od­povedal: Prečo chceš vedieť moje meno? Tam ho požeh­nal. 31 Jákob na­zval to mies­to Peníel, lebo po­vedal: Videl som Boha z tváre do tváre a zo­stal som nažive. 32 Keď zašiel za Penúel, vy­šlo sln­ko a on kríval na bed­rový kĺb. 33 Pre­to Iz­raeliti do­dnes nejedia šľachy bed­rového kĺbu, lebo šľacha Jákobov­ho bed­rového kĺbu bola poranená.

Nyní je tedy prostor pro vaše sdílení. Přeji pěkný den.

Share and Enjoy